Čeština English German
NAVŠTÍVILI NÁS

Kalendář akcí

<<říjen / 2014>>
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    

Historie barokního zámku Detěnice

Podle pověsti vznikly Dětenice v místě, kde kníže Oldřich v polovině 11. století při projížďce krajem nalezl dva opuštěné chlapce, kterých se mu zželelo. Ujal se jich a zanechal s nimi několik svých lidí, aby je chránili a vychovali. Podle nalezených dětí byla zdejší osada nazvána Dětenice.

Beneš z Valdštejna a Dětenic (1269-1318) přebudoval původní dřevěnou tvrz na gotickou kamennou. V zámku jsou dodnes patrné zbytky zámecké věže a ranně gotické sklepy. Beneš Bílý podle pověsti sedával Na Viničkách pod kamenitou skalkou, kde tajně čítával husitské knihy, neboť jeho žena byla katolička. Kameny z této skalky byly v 19. století vylámány a převezeny do zámeckého parku.

V roce 1503 panství koupili páni Křinečtí. Posledním z rodu "Ronovců" čili Křineckých byl Jiří Křinecký, který nechal postavit na zámku věž s hodinami a gotickou tvrz přestavěl na renesanční. Jiří Křinecký se účastnil povstání proti Ferdinandu II. Za tuto vlastizradu mu po bitvě na Bílé hoře bylo jeho jmění zabaveno a prodáno v dražbě Albrechtu z Valdštejna. Jiří Křinecký propadl hrdlem a měl být popraven na Staroměstském náměstí mezi 27 českými pány. Podařilo se mu ale utéci do Saska, celé své jmění nechal zakopat v tajných chodbách sklepení zámku a doufal, že pro toto bohatství se jednou vrátí. Dosud tento poklad nikdo neobjevil.

Po smrti Albrechta z Valdštejna (1634) získal panství jeho synovec Adam z Valdštejna. Adamův vnuk Oktavián (1670-1717) nechal vystavět morovou sochu sv. Salvatora (1713), sochu pany Marie u Suchánků a sochu Barbory v zámeckém parku. Jeho zásluhou vznikla v Dětenicích na návsi socha Jana Nepomuckého a byla postavena zámecká kaple. Oktavián z Valdštejna nechal v roce 1673 vystavět v Dětenicích školu.

Z dalších majitelů panství stojí za zmínku hrabě Jan Clamm-Gallas (1760), který dal vykácet značné množství lesů, postavil Nový dvůr a zámek nechal přestavět v pozdně barokním slohu do dnešní podoby. Na návrší k Osenicím dal vysázet vinice (dnes Na Viničkách). Jeho syn Karel nechal Na Viničkách vystavět lázně pro svou nemocnou paní, která však, přestože ji každé ráno do koupele vyprovázel, zemřela a zanechala mu tříletou dcerku. Hrabě si vzal život a poručník malé Aloisie panství prodal.

Nový majitel Baron Wimmer (1790-1808) zřídil u hasinského rybníka pilu (dnes Pilský rybník). Další majitel Filip Wessenberk (1808-1866) zrušil většinu zdejších rybníků a tím zbavil krajinu zimnice. V roce 1820 opravil zámek do dnešní podoby, obnovil zámeckou kapli a založil dvůr Filipíen. Mladý Filip byl velký cestovatel. Ze svých cest přivezl opičku a malého černouška Táhu, který byl v osenickém kostele pokřtěn na jméno Jindřich a po návratu do své vlasti se stal ředitelem dívčí školy v Káhiře. Po smrti Filipa Wessenberka připadlo panství řádu Maltézských rytířů (1867), jehož byl členem.

Za řádu Maltézských rytířů (1866-1903) byla v Osenicích založena cihelna (1900), otevřena železniční dráha z Bakova do Kopidlna (1882), opraven pivovar, postavena kaple na návsi (1876) a v Dětenicích vyrostla nová škola na místě vyhořelé vinopalny (1876). Dále byl rozšířen zámecký park, kde k rokokovým soškám přibyly další spolu se zámeckou kašnou (dílem Fr. Rouse) a k zámku byly přistavěny terasy.

Roku 1903 koupili Dětenice bratři Blochové, kteří přestavěli dvory, zřídili polní dráhu a obec nechali elektrifikovat. Posledním majitelem panství v letech 1926 – 1945 byl Ing. Emanuel Řehák, který zval obyvatele Dětenic na zámek při dožínkových a jiných slavnostech. V roce 1948 byl Řehákův majetek zestátněn. V budově zámku byla nejprve zřízena učňovská zahradnická škola a od roku 1959 pak internátní zvláštní škola. Roku 1991 byla zvláštní škola zrušena a přemístěna, zámek byl prázdný a pomalu chátral v majetku okresního úřadu Jičín.

V roce 1998 zámek od státu koupil pan Pavel Ondráček, který po dva roky prováděl rozsáhlou a šetrnou rekonstrukci. V roce 2000 byl zámek znovu zpřístupněn veřejnosti.